Už jsem dlouho nic nenapsala. Jestli to nebude tím, že momentálně pracuji někde, kde se denně profesně pracuje se slovem…?
I napadlo mne dnes večer, při procházce se čtyřnohým, že bych mohla porozjímat o našem (rozuměj mém a psím) podzimu.
Tam kde momentálně bydlím je spoustu věcí, které podporují Sidí shánčlivost (ta se v praxi projevuje např. tím, že je schopen na návštěvách dokonale shromáždit všechny hračky konkurenčního – domácího – psa, a to i takové, o kterých už ani páníčkové nevěděli, že je kdy vlastnili a tyto si pak náležitým způsobem chránit). Třeba jsme donedávna, bydlíc kousek od tenisových kurtů, denně nosili z procházky 2 – 3 tenisáky…, kterýchžto tudíž vlastním přehršle, a proto je volně distribuuji mezi „opsené“ příbuzenstvo a jiné se mnou se zdravící individua.
Nyní začal podzim, tj. období kaštánků. Sidí vášní je vyčenichat hozený, rozkousat jej na padrť a vyžadovat se dalšího. Bohužel, všechny letos spadaly během 3 dnů. Před zhruba týdnem. Už je těžké najít nějaké i přes den, natož při večerní procházce po 7. hodině odpolední. Dneska mi to všechno tak vytanulo na mysl a jdouc v ten čas právě kolem Jírovce Maďala, začaly kaštany díky větru padat. Tak jsem vám o tom napsala.
No není ten podzim krásnej?